Předpovědi počasí se dnes naplnily bezezbytku a čtrnáctým ročníkem nás provázelo neskutečné vedro. Každým rokem se na nástupu družstev řadilo 9 týmů a jinak tomu nebylo i letos. Přivítali jsme nováčka z Rájce. Před poloprázdnými tribunami si kapitáni rozlosovali pořadí a umístili žolíky. Pak už mohl Pařez ze svého nového hlasatelského můstku( dar od spoluorganizátorů) zahájit letošní HRY BEZ HRANIC. Na soutěžící čekaly 4 soutěže + závěrečná štafeta s už neodmyslitelným košem na úplný závěr. Letos byla k vidění jedna zvláštnost a to, že si všechny soutěže užili všichni soutěžící. Hned v první se na mužích nosících míčky v čepičce na hlavě vyřádily ženy škodičky z jiného týmu, kdy nebohé muže ostřelovaly gumovými míči. A že jim to šlo parádně. Ve druhé soutěži s názvem MOTANÁ, se některým, zvláště ženám, tak líbilo se točit kolem kužílku, že si to několikrát zopakovaly a sestřelit vylitím vody míč z misky na tyči bylo skoro nad jejich síly.  Třetí soutěž se již neobešla bez menších hádek s rozhodčími o tom, jestli míček byl ve čtverci či nikoliv. V BIATLONU jsme zavzpomínali na úspěchy našich reprezentantek a ženy pálily placičkami se šlehačkou do živých terčů – obličejů mužů z jiného týmu jako GABČA, když na střelnici sundavá terče. V závěrečné štafetě jsme si trošku procvičili tělocvik z dob minulých a opět se lámal chleba u závěrečného koše. Při následném vyhlášení výsledků nejdéle na svoje jméno vesnice čekali borci z Postřelmůvka, kteří celou soutěž způsobem start – cíl vyhráli. Na druhém stupínku zůstalo k malému zklamání domácích příznivců Rovensko a třetí místo si odvezl Písařov.

A jak už to bývá po závěrečném fotu na večerní tancovačku zůstalo jen torzo toho co nás a diváky celé odpoledne bavilo. Teď nám už nezbývá nic jiného než se těšit na jubilejní patnáctý ročník .